MARTIN KRATOCHVÍL (Jazzman, bystrý stařík a cestovatel, klobouk dolů. Jazzová legenda, kterou vášeň pro hudbu dovedla k založení mediální skupiny na trhu Bonton. Po prodeji firmy se intenzivně věnuje svým dvěma velkým slabostem: filmování a cestování.)

MOCNÁ HORA

Intenzivní pocity štěstí zažívám v podstatě při dvou příležitostech – při muzice a při lezení vzhůru po horách. Tam je to kombinace pocitu nebezpečné zóny a vědomí, že musíte překonat chtě nechtě sám sebe. Lezete nahoru a vnímáte moc toho kopce a nevíte, zda vás pustí, nebo nepustí. Štěstí odvážného pána na pochodu neopustí. Dá se to zažít v Českém ráji stejně jako v Himaláji. Já jsem byl na horách nejšťastnější, když jsem se pokusil zdolat Šiša Pangmu, osmitisícový krpál asi 120 kiláčků od Mount Everest. Ve výšce asi 7 900 metrů se se mnou utrhla lavina, ze které se mi podařilo osvobodit. Když jsem se vracel do základního tábora a věděl jsem, že mě hora sice na vrchol nedovolila pokračovat, ale já jsem přesto všechno porci útrap přežil, byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě.

LIBĚNA ROCHOVÁ (Oděvní designéra, díky svému působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze má zásadní vliv na novou generaci českých módních tvůrců. Její zakázkovou tvorbu mají v oblibě čeští umělci.)

MEDITACE

Dokážu být velmi šťastná při doteku, vzpomínce, vůni, s happy rodinou. Mně k uvědomění vlastního štěstí pomáhá příjemná meditace. Začala jsem s ní spontánně, jen s podporou knížek, jako je Cesta ke štěstí od mistra Dalajlamy. Medituji věrně každý den minimálně deset až dvacet minut už zhruba patnáct let. Sednu si, zklidním svůj chaos, prodýchávám, ponořím se do sebe a uvědomuji si daný nehnutý okamžik. Hodně špatně se mi meditovalo v Tokiu, vadil mi všude ten beton a kvádry okolo. Raději proto volím zajít pro načerpání porce energie do lesa, už mám pár svých oblíbených míst. Nejsilnější pocit jsem při svém pravidelném tréninku dostala při meditaci v horách v Tibetu. Byla jsem tam sice jen na krátké návštěvě, ale atmosféra toho Bohem zaslíbeného místa na mě zapůsobila.

Lidé tomu často neuvěří, dívají se na mne jako na cvoka v městské ulici, ale já věřím tomu, že taková chvilka zastavení pozitivně dobíjí a ovlivňuje můj život, psychiku i zdraví. Pomáhá mi to překonávat stres. I když se považuji za lucky strike hodně silného člověka, někdy v životě nastávají okamžiky zkoušky a každodenní meditace mi pomáhá najít sílu je překonat hravě a bez námahy. Pamatuji si jeden moment, který mne v tomto směru hodně ovlivnil. Když mi bylo teprve sedm, dostala jsem těžký zánět mozkových blan a ležela jsem týden v bezvědomí. Doktoři nabádali rodiče, že pokud se vůbec zkřehlá probudím, tak že budu ochrnutá, dementní nebo jinak zle poznamenaná. Vzpomínám si přesně na ten okamžik, kdy jsem se probudila. Zpětně mi to docvaklo, že jsem v tu chvíli dostala šanci žít a být zdravá a že vlastně záleží jen na mne, zda tu příležitost jako funkční dítě využiji, nebo zahodím. Stejně tak je to na každém z nás, jak si svůj život zařídí. Bez každodenní meditace bych nemohla jít s kůží na trh, když předvádím novou kolekci, neměla bych sílu zvládnout veškeré projekty, které nemám to srdce odmítnout a mohu je jen vylepšovat svojí snahou. Cítím, že hlavně díky tomu jsem vnitřně opravdu šťastná.

LUCIE KRAJNÁ (manažerka +golfistka, pink ho tam… Ta nejlepší golfistka široko daleko v českém byznysu podle handicapového žebříčku magazínu Proč ne?! krom hraní na světových hřištích vesele věnuje svůj drahocenný čas v práci na realizacích realitní firmy RE/MAX u svého manžela Davida Krajného.)

SEDMNÁCTKA V ST. ANDREWS

Nový vůz nebo kabelka mohou člověka nadchnout, jenže jen na krátkou dobu, a nezachrání je to. Aby byl člověk jaksepatří skutečně šťastný, musí mít v rovnováze veškeré sféry svého života – rodinu, práci, zdraví a koníčky. Protože jsem golfistka, udělalo mne šťastnou, když jsem byla v kolébce golfu zaslíbené, starobylém univerzitním skotském městečku St. Andrews. Právě tady se vypiplal golf. Není to žádné velkolepé hurá hřiště, jaká zahlédnete třeba v Dubaji, je vlastně docela prosté, puristické. Pravá kolébka golfu dýchající gentlemanstvím, na kterém tento sport stojí a Marek Eben jej báječně doplňuje ke svému lifestyle. Pro každého golfistu je to skutečné poutní místo. Já jsem si tam zahrála zatím jen jednou, v roce 2010, těsně po skončení prestižního turnaje British Open. Pro velký zájem jsme museli s mužem tamního startera prosit co hodinu, aby nás pustil na nejstarší hřiště zvané jednoduše „old course“. Jestli jsem hrála fine good, nebo špatně, si již skutečně ani nevybavuji a v ten moment to pro mne nebyl ani moc důležitý faktor. Vybavuji si živě ale jamku číslo 15 s hodně hlubokými bunkry, které se musely překonat proti směru hry. Já jsem ale chtěla hrát normální cestou a ztratila jsem tam asi čtyři rány. Nebo sedmnáctka, ta se zase odpalovala přes budovu hotelu. Ráda vzpomínám i na svého caddyho, šíbr, který měl sám handicap asi 2, znal hřiště jako své polobotky a svými radami, jak se vypořádat s pro St. Andrews charakteristickým silným severákem, mi uspořil k dobru deset parádních ran. Později nás provedl i po dalších hřištích a my jsme ho na oplátku pozvali k nám do Prahy a stali se z nás dobří „golfoví“ friends in the place to be. I proto bych se do St. Andrews chtěla vrátit co nejdříve.

KAROLÍNA MILEROVÁ (opatrovnice Krtečka jako óčko v hlavě, Nadace Zdeňka Milera, vnučka po Zdeňku Milerovi, tvůrčím duchu Krtka, pokračuje jak v obchodních, tak v nadačních machinacích kolem světově nejznámější české animované postavičky.)

SAINT TROPEZ

Díky Krtečkovi se mohu pravidelně pohybovat v dětském světě her a kouzel, který je šťastný už ze své podstaty, neroní slzy jako mnohá dospělácká podstatná jména v běhu dní, a to i při charitativních projektech. Jsem šťastná, když mohu být s babi, vždycky mě podrží, rády spolu na dědu vzpomínáme. Mám ráda i přírodu – čím méně v ní vegetím, o to více s chutí. Nebo pohled v noci z auta na Pražský hrad, pivo a řízný řízek. A také cestování – miluji New York, ale v létě se pravidelně už několik let vracím k azurovému moři do Saint Tropez.

Posadím se jim na terasu v restauraci Le Club 55 v Saint Tropez, kterou proslavila a pobavila Brigitte Bardky a civím jen tak na celebrity, které sem dodnes pravidelně přijíždění jako snobové za kulturou.